Nelátkové závislosti

Závislost bez jediného panáka

Mobil v ruce od rána do noci. Hry do tří do rána. „Ještě jeden tiket." Nákupy, které na chvíli potěší a pak přidají výčitky. Závislost nemusí mít podobu láhve — i chování se může vymknout kontrole natolik, že naplňuje znaky závislosti. Odborníci pak mluví o nelátkových nebo behaviorálních závislostech, případně o poruchách způsobených návykovým chováním ^[1].

Šest otázek, které to pomůžou poznat

Britský psycholog Mark Griffiths, jeden z předních výzkumníků v téhle oblasti, popsal šest společných znaků návykového chování ^[1]. Zkuste si je projít — u jakékoliv činnosti, která vám ukusuje příliš velký kus života:

1. Točí se kolem toho všechno? Myslíte na to, i když to zrovna neděláte? (dominance)
2. Utíkáte tím od nepříjemných pocitů? Slouží vám ta činnost jako únik nebo úleva? (změna nálady)
3. Potřebujete toho pořád víc? Víc času, vyšší sázky, silnější podněty na stejný efekt? (tolerance)
4. Jste bez toho nervózní? Neklid, podrážděnost nebo úzkost, když to omezíte? (odvykací příznaky)
5. Způsobuje to problémy? Ve vztazích, v práci, v penězích? (konflikt)
6. Vracíte se k tomu? I po období, kdy jste to úspěšně omezili? (relaps)

Čím víc odpovědí „ano", tím větší důvod se nad tím zastavit — a případně o tom s někým promluvit.

Co z toho medicína oficiálně uznává

Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN-11) řadí mezi „poruchy způsobené návykovým chováním" hazardní hraní (gambling disorder, 6C50) a hraní počítačových her (gaming disorder, 6C51) ^[2][3]. Jiná chování — nadměrné nakupování, sociální sítě, kompulzivní sexuální chování — věda zkoumá intenzivně, ale zatím v klasifikacích nemají stejně jednoznačné postavení ^[1]. Pro vás z toho plyne jedno: jestli vám něco z toho ničí život, není potřeba čekat, až tomu věda přidělí kód. Trápení je skutečné už teď.

Jak to vypadá u nás

V kategorii rizika rozvoje závislosti na internetu a digitálních technologiích se nachází odhadem 3 – 6 % lidí starších patnácti let, tedy 290 až 450 tisíc osob; do kategorie vysokého rizika spadá 120 až 165 tisíc ^[4]. Nejvyšší podíl lidí v riziku je ve věku 15 – 24 let ^[4]. U dospívajících užívá sociální sítě rizikově — tedy čtyři a více hodin denně — 28 až 50 % ^[4].

A ještě jedna věc, kterou je poctivé říct nahlas: specializované léčebné a poradenské služby zaměřené přímo na digitální závislosti u nás zatím neexistují ^[4]. Lidé s tímhle problémem se v rostoucí míře obracejí na adiktologické služby a počet programů, které s nimi pracují, dlouhodobě roste ^[4] — ale připravte se na to, že budete chvíli hledat.

Volně dostupné svépomocné návody má k tomuhle tématu i Karel Nešpor, například Jak překonat nezdrželivost vůči počítačům a mobilním telefonům (drnespor.eu) ^[1].

Proč o tom mluvíme v klubu abstinentů

Máme k tomu dobrý důvod. Když člověk přestane pít, nezmizí tím otázka, jak bude odteď zvládat stres a těžké pocity — a stává se, že alkohol potichu vystřídá hraní, sázky nebo nakupování. Odborníci proto doporučují všímat si všech návykových vzorců, ne jen toho, se kterým člověk přišel. V klubu o tom mluvíme otevřeně — cíl není vyměnit jednu berličku za druhou, ale postavit se na vlastní nohy.

Podrobněji se věnujeme dvěma tématům: hazardnímu hraní a kompulzivnímu sexuálnímu chování a pornografii.